Holandský ovčák krátkosrstý ARWIN SILBER

Vše začalo velmi banálně. Naložila jsem věci do naší staré Feldy (jak ji familiárně říkáme), pak jsem naložila psi a 84 letého dědu a vyrazila v úterý do Prahy, abych v klidu stihla dojet na závody v Jílové u Prahy. Cesta probíhala vklidu až do 210 km (podle policie), kdy při předjíždění kamionu najednou Feldě začal docházet dech, takže jsem se musela zařadit zpět, ale ani to ji nestačilo a začala na mě mrkat kontrolkami až jsme se zastavili úplně. V ten moment mi došlo, že se jedná o velký průser, protože zůstat stát na D1 za velkého provozu v jízdní pruhu si o to koleduje. A taký že jo. První co mě vyděsilo bylo velké troubení a blikáni a pak díky nájezdnímu pruhu od Slavkova skončil kamion 5cm od mých zadních dveří. To už jsem pak nelenila a vypadla z auta ven a začala ho tlačit do odstavného pruhu. S hustým provozem za zády, někdy s blikáním a houkáním ostatních aut a hlavně s hrůzou v očích se mi podařilo dostat auto se všemi na konec vyjíždějícího pruhu od Slavkova ale i tak neosvětlené auto (odešla baterka) a hlavně neoznačené auto (neměla jsem ani vestu ani trojúhelník, zřejmě při výměně pneumatik to zůstalo doma) stále tvořilo hrozbu, protože si ho řidiči nevšimnou a narazí do něho. Tak jsem vyhodila dědu i psi za svodidla a volala manželovi. Ten zbuntoval kamaráda Edu s Prostějova, mezitím u mě zastavila policie a když zjistila situaci zůstala u mě až do příjezdu odtahovky a kamaráda Edy. V servisu nám auto spravili (byl odpadlý uhlík v alternátoru) a my vyrazili opět do Prahy a i přes nepřízeň počasí (déšť a mlhu) se nám podařilo do půlnoci dorazit.

Ráno jsem vyrazila na závody a říkala si, že když se mi podařilo překonat všechny tyto nástrahy tak ty závody musí dopadnout dobře. Dorazili jsme do kynologického klubu a přivítala nás mlha a všudepřítomné bahno. Prošli jsme veterinární kontrolou, zaplatili jsme a stali se oficiálními závodníky. Celkový počet závodníků se nakonec vyšplhal na 34 z toho bylo 18 – ZZO, 4 – ZM, 7 – ZVV1 a 5 – ZVV2.

 Do půlky byla Indie 2 a ke konci spadla na 6. místo, ale i tak to byl na její první závody úspěch a já si v terénu ověřila co musím pilovat a kde ještě musíme přidat a hlavně co musím já odbourat.

 

Na vítěze jsem ztratila 5 bodů, takže je pořád co zlepšovat a hlavně vím, že musím s ní tyto situace trénovat, aby si zvykla a pracovala bez výkyvů.

 

To ARWIN bylo jiné kafé. Poslušnosti má zažité a překvapení nás u něho může čekat jenom na překážkách. Nastupovali jsme jako 6 a pohledem na předchozí soupeře jsem si řekla, že to bude dobré pokud nic nezkazí. Nastoupili jsme a pan rozhodčí nás zarazil v půlce hlášení, že je to v pořádku a že si nás pamatuje z posledně a hned nás s úsměvem poslal na plac. Ale i ARWIN měl svůj den a hlavně sedání měl o pár vteřin pomalejší, a zarovnání k noze se panu rozhodčímu také někdy nezdálo a vrcholem byl ukázkový pytel brambor přes překážku, který pan rozhodčí ohodnotil ztrátou 3 bodů a ty nám pak chyběli na 2. místo.

 Obrany si vzaly taky své, hlavně mlha a velké vzdálenosti maket se podepsali na bodech a figurant nebyl zrovna nejtvrdší. Při prvním zákusu šel na něho figurant opatrně jako by se ho bál a ani při hladkém a protiútoku nebyl přesvědčivý. S Jardou se to nedá srovnat. Takže ty pouštěčky podle toho vypadaly, ale nakonec pustil (nakonec proč ho držet, když ten chlap byl takový divný).

 

Poslušnost – 94 bodů   (nejlepší poslušnost )

 

Obrana       - 81 bodu  

 

Celkem      - 175 bodů   ( 1. místo – 179, 2. místo – 176)