Závody 19.3.2011 Přerov
V sobotu 19.2.2011 jsem se vypravila pouze s Arwinem na zimní závod do Přerova s nadějí, že čas vložený do nácviku obran se nám vyplatil. Opět mě přesvědčil o tom, že si nemám dávat velké naděje a že závod půjde vždy v jeho režii ať se snažím jakkoliv. To jsem však ještě netušila a byla naladěna optimisticky, kecala s ostatními a jako oni se podivovala, že je nás tentokrát málo, stačil na to pouze jeden rozhodčí, kterým byl p. Kašpar. Zhruba kolem 9 to vypuklo a nervozita se opět dostavila. Vylosovala jsem si čislo 3 a pak už jsem jenom sledovala jak odsýpají ZZO a pomalu se blíží náš čas. Šla jsem hned za Monikou Littnerovou a to mě znervoznila, protože vždy stojí na bedně, ale co však to nějak dopadne. Poslušnost probíhala na place, kde byly zástěny a to byl kámen úrazu, Sice na volno optimální, ale na poslušnost u Arwina zátěžová zkouška. Ustál to, ale rozhodčí byl přísný a nic mu neodpustil a tak jsem mohla být ráda, když jsem odcházela s 91 body
přivolání za pochodu 10
ovladatelnost 8 (šikmé přisedání)
S-L-V 8
odložení za pochodu 9 (nebyl rychlý)
štěkání 10
aport volný 9 (1 přežvýknutí)
skok vysoký 9 (lehký dotek zpět)
skok šplhem 9 (lehké zaváhání nahoře)
kladina nízká 9 (nepřisednutí těsně k noze)
odložení dlouhodobé 10
O přestávce jsem si vyzkoušela zástěny i vyštěkání, protože tam jsou plechové a poslední zástěna pro figuranta byla bílá plátěná a Arwin mí to ráno kazil a bral to jako vždy první a poslední, pak 1-3-4. Obrany šly docela rychle, figurant byl p. Polzer. Ale nijak nám toto poznání nic neusnadnilo, obrany dopadly nejhůř za celou karieru, získaly jsme strašných 61 bodů a tím jsme spadly po poslušnosti na 4. místo (po poslušnosti bylo pořadí 1 - Batoušek, 2 - Littnerová, 3 - Macháčková)
Popis obran
- zástěny 1-4, pak mu došlo, že udělal chybu a vrátil se, znovu vyslaní na poslední zástěnu, vyštěkání, prohlídka O.K ztráta 1 bodu za štěkání, přepadení -10, ale pak to začlo - podle sloganu i psi mají své dny - tak přestal pouštět, teprve na potřeti k němu dolehl zvuk mého hlasu, ale kdyby aspoň držel, ale on si snad z nás dělal srandu prostě stál na zadních zapřený o figuranta, jedním špíčákem držel rukáv a nepustil a nepustil. Když jsme opuštěly prostor obran, byla jsem ráda, že z toho nebude žádný záznam, protože já jsem byla vzteky zelená, ještě že jsem nemohla mluvit, jinak bych ho dořvala a snad by se mu rozsvítilo, ale spíš ne protože i Arwin byl jak v tranzu, oči vytřeštěné a pořád zuřivě štěkal. My ty obrany snad nepokoříme, pořád nás dostávají na kolena. Tak snad příště.