Holandský ovčák krátkosrstý ARWIN SILBER

Den D nastal. byla tu neděle 31.10.2010 a s tím spojené absolvování zkoušky v kynologickém areálu Brno Zetor. Pořádně jsem v noci ani nespala, jednak změna času, jednak nervozita z toho jak to všechno dopadne. Ráno jsem naložila Dašu s kolií a vyrazily jsme po dálnici směr Brno. Pomocí GPS jsme cvičák našly a šly se nahlásit. V přítmí klubovny nám zapisující pán naše iniciály začal tykat a já si řikala jaký je to domácký cvičák, ale při lepším pohledu jsem poznala, že onen pán je vlastně Jura Gerychů ze Zlína. Postupně se začali trousit i další účastníci a tak jsme odhadovaly kdo jde na jedničky a kdo nám bude konkurovat. Někteří začli připravovat psi a tak jsme se s Dášou zapojily a začly prověřovat naše fenečky jak si dnes stojí. No po určitých domluvách formou pamlsku či zvýšeného hlasu se dařilo je přesvědčit k určitým vykonům a tak jsme konstatovaly, že když nic tak jsme si udělaly krásný výlet, sluníčko svítilo a lesy kolem na nás zářily krásnou zlatavou barvou.

Jedničky se vrátili ze stop a vypadali opravdu jak spráskaní psi a pani rozhodčí co si nás postavila do řady nám sdělila, že stopa byla děsná bez ohledu na vítr a tak doufá, že poslušnosti to vylepší, pak ještě dodala organizační pokyny, vyzvala nás k vytvoření dvojic a pak nás vzala vedle na nádherný obrovský cvičák. Nádherně zelená tráva kontrastovala se zlatým lesem , tok mých myšlenek přerušil hlas rozhodčí, který vyzval první dvojci k nástupu. Začli jsme se dívat po sobě kdo tedy půjde a když se k tomu nikdo neměl tak jsem vyrazila s myšlenkou, že aspoň to budu mít rychle za sebou a nikdo mi nenastaví laťku. Když jsem se postavila jako první na výchozí bod modlila jsem se abych Indy dostala od sebe na povel volno, protože mi to při nácviku čím dál víc kazila. Pak rozhodčí zavelela a já jsem jako v tranzu vyrazila. Přesně tak jak v nácviku jsem pochodovala vpravo, vlevo, čelem vzad a hlas rozhodčí mě neustále směřoval k jednotlivým cvikům a já jak hodinky se je snažila provádět a Indy mi dělal radost, protože se snažila také. Konečně jsme to měly za sebou a rozhodčí nás chválila jak nám to báječně šlo, že takou radost s cvičení a soustředěnost psa na psovoda ještě neviděla u této zkoušky a kdybych ji nepokazila S-L-V, kde jsem prý potáhla za vodítko tak bych měla na 1 část krásnych 48 bodů (bod nám ztrhla jemně šikmé předsednutí při povelu ke mně a další bod jsme ztratily za to, že při chůzi bez vodítka lehce předbíhala), na S-L-V jsme díky mě ztratily 3 body takže výsledné bodové ohodnocení bylo 45.

Druhá část byla bez problémů, jen na nepříjemném materiálu zaváha při sednutí, takže jsme ztratily 1 bod a výsledné ohodnocení druhé části bylo 49 bodu.

Po sečtení nám vyšla zkouška za 94 bodů což je známka výborná.